ÚVOD
Kdo tě nebude milovat, až tě pozná?
Sv. Jan (Valt. 10)
Italská vizionářka MARIA VALTORTA (1897-1961) patří k nejvýznamnějším
omilostněným duším všech dob. Posledních 28 let svého života byla trvale upoutána na
lůžko. V letech 1943-1947 na něm napsala desetisvazkové dílo o životě Ježíše Krista,
který jí dal vidět nejdůležitější události ze svého života i života své Nejsvětější Matky.
Valtorta je vylíčila velmi barvitým a poutavým slohem, prozrazujícím, že je nejen vý-
znamnou duší - obětí za nápravu světa, ale i velkou spisovatelkou.
Z tohoto díla jsme vybrali autentické scény ze života Panny Marie a seřadili je do
chronologického pásma výjevů počínaje jejím Neposkvrněným Početím a konče jejím
Nanebevzetím. Čtenář tak dostává do rukou knihu výjimečné krásy a úchvatných
svědectví nejen o samotných událostech, ale i o niterném životě Panny Marie a o jejím
spoluvykupitelském poslání.
„Mariologie, která je obsažena v publikovaných i dosud rukopisných spisech Marie Valtorty, byla pro mne opravdovým
objevem. Žádné jiné mariánské dílo, ani souhrn těch, která jsem pročetl a prostudoval, mi nebylo schopno dát o Marii,
mistrovském Božím díle, názor tak jasný, živý, úplný, zářivý a fascinující, a současně tak prostý a vznešený. "
P. Gabriel M. Roschini O.S.M., profesor na papežské lateránské universitě v Římě,
proslulý mariolog v publikaci „Panna Maria v díle M. Valtorty".
„ V případě Marie Valtorty jde snad vůbec o nejzávažnější a v každém případě o nejobsáhlejší zjevení ze všech známých
soukromých zjevení."
P. Jean Aulagnier v knize „Maria Valtorto, kdo jsi?"
Sv. páter Pio mrs. Elise Lucciovej z Forli na jej otázku ohľadne tohto diela povedal:
„Nielenže vám ho odporúčam, ale vám ho prikazujem čítať!“
Kladne sa ku tomuto dielu vyjadrujú aj mnohí biskupi a kardináli (Bea, Alfonso Carcini a iní) ako aj sám pápež Benedikt XVI.
Co víme o životě Panny Marie? Vedle skromných údajů přinášených evangelisty, o které se sice můžeme bezpečně
opřít, ale které nám poskytují jen ty nejzákladnější informace, je to množství legendárních příběhů, údajně
dochovávaných křesťanskou tradicí od nejstarších dob, které nás však zavádějí na nejistou půdu dohadů. A pak
existuje několik málo děl sepsaných údajně pod vlivem Boží inspirace, kde je život Panny Marie vylíčen do
velkých a zdánlivě přesvědčivých podrobností. Světově známá a u nás přeložená jsou dvě díla - Mystické Město
Boží od Marie Agredy, španělské řádové sestry, a několik děl připisovaných německé stigmatizované duši Anne
Kateřině Emmerichové.
Pozornému čtenáři však neujde, že tato díla, mimo jiné trpící mnoha nesrovnalostmi všeho druhu (podrobněji viz
Doslov), ve skutečnosti pouze čerpají z oněch legendárních příběhů ústní tradice a vytvářejí z nich sice poutavý, ale
nevěrohodný obraz, který má k Boží inspiraci daleko.
Nadto tato díla, a to zejména dílo Marie Agredy, přímo hýří nadpřirozenými zásahy do života Panny Marie, která
jako by ani nežila pozemským životem; od dětství ji Bůh zasvětil nejen do jejího poslání, ale i do všech tajemství
nebes i země a pro tento pozemský život jí dal k dispozici množství andělů, kteří jí pomáhají i v těch nejprostších
věcech, jako je obstarávání nových šatů. Tak se nám pozemský život Panny Marie začne jevit ve falešně
nadpřirozeném osvětlení, jako by zde ani nežila a nesnášela útrapy a bolesti každodenního života. Taková díla se
pak ovšem čtou spíše jako pohádkové příběhy než skutečnost.
V našem moderním, ateistickém světě převládá pól zcela opačný: v protikladu k těmto pohádkově mýtickým
vyprávěním je to onen přízemně realistický pohled protestantů a racionalistických teologů, kteří ve Svaté Panně
vidí jen „prostou dívku z Nazareta", ženu z lidu, ženu jako všechny ostatní ženy, ženu, která nevěděla o svém po-
slání, protože jí to nikdy nikdo žádnou nadpřirozenou cestou nesdělil, ženu, která svými vlastními úvahami,
pochybnostmi a zkušenostmi se snažila porozumět své životní situaci. Podle tohoto hlediska se tedy všechno v
životě Panny Marie odehrávalo docela přirozeně a bez zázraků, a tedy jako v životě kterékoliv jiné pozemské ženy.
1Dopouštějí-li se tedy jedni interpreti zásadní chyby v tom, že svým nadneseným pohledem opomíjejí přirozený
pozemský život Panny Marie, a tak ho vlastně odtrhují od života, druzí svým přízemně realistickým viděním
naopak odtrhují její život od nadpřirozena.
Jasno do těchto věcí konečně vnáší mohutná desetisvazková Poéma o Bohu Člověku, jedinečné dílo Marie
Valtorty (1897-1961), které dal Ježíš vidět důležité události ze svého života i života své Nejsvětější Matky a
nadiktoval jí i svoje vlastní vysvětlující komentáře. Toto dílo je naprosto v souladu s věcnými reáliemi doby, ka-
lendářem i místopisem a samozřejmě i s Evangelii, jejichž stručná a zkratkovitá líčení zasazuje do širšího rámce
skutečně žitých událostí v konkrétním prostředí. Čtenáři tak plasticky a barvitě vyvstanou před očima úchvatné
příběhy z Ježíšova a Mariina pozemského života v celé jejich vznešené velkoleposti, již neztrácejí ani v dobách
největších protivenství.
Valtortino dílo tak nejen odkazuje do světa pohádek ony legendy a spisy o ně se opírající, ale především usvědčuje
ze lži onen přízemně realistický pohled moderní racionalistické teologie a exegese. Sám Ježíš v závěrečném
komentáři právě toto uvádí za první a hlavní důvod, proč toto dílo dal Marii Valtortě vidět a proč ho musela podle
těchto vidění napsat; zde jsou jeho vlastní slova:
„ V těchto dobách, kdy modernismus, odsouzený mým náměstkem Piem X., se rozmáhá a dává vznikat
doktrínám stále škodlivějším, je třeba, aby svatá církev, představovaná mým náměstkem, měla prostředky k
boji proti těm, kteří popírají: nadpřirozený ráz dogmat, Božství Kristovo, Pravdu Kristovu a Krista jako
skutečného a dokonalého Boha i Člověka, tak jak je zprostředkováván vírou a Evangelii..."
A Ježíš k tomu hned připojuje druhý velký důvod, kterým je:
„Probudit u knězi i laiků živou lásku k Evangeliu a k tomu, co se vztahuje ke Kristu. Především obnovit lásku
k mé Matce, v jejíchž modlitbách je obsaženo tajemství spásy světa. To Maria dala světu Spasitele. A to opět
jejím prostřednictvím obdrží svět spásu."
Právě v díle Marie Valtorty nám plasticky vyvstává život Panny Marie ve své skutečné monumentální prostotě, ale
i hluboké produchovnělosti. Souběžně nás Ježíšovy a Mariiny komentáře seznamují s úžasným teologickým
významem všeho, co Maria v tomto pozemském životě prožívala, rozvíjejí před námi úžasnou mariánskou teologii
a poučují nás o pravém významu Marie pro lidstvo a jeho spásu.
To ocenil zejména proslulý mariánský teolog Gabriel M. Roschini, O.S.M. (+1977), profesor na papežské
lateránské univerzitě, který doznal: „Mariologie, která je obsažena v publikovaných i dosud rukopisných spisech
Marie Valtorty, byla pro mne opravdovým objevem." Ačkoliv byl už autorem 125 mariologických knih, za stěžejní
dílo svého života považoval teprve mariánský dogmatický spis, který na sklonku života napsal podle Marie
Valtorty.
Povšimněme si aspoň některých, zpravidla opomíjených nebo nepříliš známých skutečností:
Nejprve k onomu oblíbenému rčení racionalistických teologů označujících Svatou Pannu titulem „prostá dívka z
Nazareta": nic není vzdálenějšího skutečnosti než tento výrok. S Marií Valtortou bude čtenář přítomen výjevům,
kdy se v jeruzalémském Chrámu o Marii výslovně hovoří, a to těmi nejpovolanějšími ústy, jako o princezně z
královského Davidova rodu, která mimo jiné zdědila i královské svatební šperky a kterou se svatým Josefem seznal
sám velekněz!
Pak je zde druhá závažná skutečnost: Zpravidla si neuvědomujeme, že Maria od svého nejútlejšího věku poznala,
co je to oběť a bolest, se kterými byla důvěrně sžita po celý život. Už od Zvěstování žila svou Golgotu. Ježíš nás ve
svých komentářích upozorňuje i na další přehlíženou skutečnost: Jeho Matka jako Spoluvykupitelka s ním
vytrpěla vše, co vytrpěl on sám počínaje agónií Getsemanské zahrady a konče smrtí na Golgotě. Ale Ježíš nás
výslovně upozorňuje, že zatímco jeho vykupitelská muka smrtí skončila, Maria trpěla dál až do Vzkříšení, protože
musela vykupovat Ženu.
A konečně jsou zde mezi jiným rozváděny i ony závratné teologické pravdy vyplývající z Mariina vztahu k
Nejsvětější Trojici: Maria jako nejdokonalejší - mistrovské Boží dílo, přítomná v Boží Myšlence ode vždy jako
jeho nejmilejší a nejradostnější potěšení.
Maria jako Vzor pro stvoření světa a člověka. Svět, který měl být stvořen pro člověka, byl vlastně stvořen pro
Marii, neboť jedině ona byla bez viny.
Právě Maria je důvodem, proč lidstvo nebylo po prvotním hříchu Bohem zničeno. Jí tedy vděčíme za svůj
život, za existenci lidstva.
A pak je zde Mariin význam jako Matky církve a lidstva, které jí bylo na Kalvárii svěřeno...
A konečně Maria jako Tajemství, jež je postupně ozřejmováno, odhalováno, zviditelňováno, abychom teprve dnes,
na Konci časů, konečně spatřili Marii v plné kráse její dvojí, a přesto téže dějinné úlohy: jako naši důvěrnou, milou
a starostlivou Maminku, vřele nás milující a po nás toužící, ale současně i jako majestátní Královnu Nebes i Země,univerzální Královnu celého Vesmíru.