Poslušná za všech okolností
Maria promlouvá: „Když jsem pochopila poslání, ke kterému mě povolal Bůh, byla jsem naplněna radostí a v
této radosti se mé srdce otevřelo jako uzavřená lilie a rozlila se v něm krev, která se stala půdou pro Pánův
Zárodek.
Radost být matkou.
Zasvětila jsem se Bohu od nejrannějšího dětství, neboť Světlo Nejvyššího mi plně ukázalo příčinu zla ve světě,
a chtěla jsem, pokud to bude v mé moci, vymazat v sobě Satanův otisk. Nevěděla jsem, že jsem neposkvrněná.
Nemohla jsem si to myslet, že jí jsem. Už pouhá myšlenka na tuto výsadu by byla domýšlivostí a pýchou. Ve
skutečnosti jsem se narodila z lidských rodičů, a tak jsem nemohla pomyslet, že právě já jsem tou Vyvolenou,
povolanou být onou Neposkvrněnou. Duch Boží mě poučil o Otcově bolesti způsobené zkažeností Evy, jež se
chtěla pošpinit, a tak z bytosti plné milosti poklesnout na úroveň nižších tvorů. Nosila jsem v sobě touhu utišit
tuto bolest tím, že pozvednu své tělo k andělské čistotě svou vůlí zůstat čistá jak ve svých myšlenkách, tak i v
touhách a lidských vztazích. Jen pro Boha tlukot mého srdce, jen pro Něho celá má bytost. Ale neměla-li
jsem v sobě spalující horečku těla, přesto zde byla oběť nestat se matkou.
Mateřství, oproštěno od toho, co ho dnes pošpiňuje, bylo Otcem Stvořitelem dáno i Evě. Něžné a čisté
mateřství bez tíže smyslů! S takovým manželstvím jsem učinila zkušenost já. Oč se Eva ochudila, když se zřekla
27tohoto bohatství! O více než o nesmrtelnost. A nepovažujte to za přehánění. Můj Ježíš a já s ním, jeho Matka,
jsme poznali zemdlenost smrti. Já sladkou zemdlenost, když jsem vyčerpána usnula. On strašnou zemdlenost
odsouzence na smrt. Na nás tedy také přišla smrt. Ale mateřství bez jakéhokoliv porušení jsem zakusila jen já
sama, nová Eva, abych mohla říci světu, jak sladký by byl úděl ženy povolané k tomu, aby byla matkou bez
tělesného utrpení. A tato touha po čistém manželství mohla existovat a skutečně existovala v Panně, která byla
celá odevzdána Bohu, neboť toto mateřství je slávou ženy.
Když pomyslíte i na to, jaké cti požívala u Izraelců žena, která se stala matkou, lépe pochopíte oběť, se kterou
jsem souhlasila a svým slibem přijala. A nyní Věčná Dobrota své služebnici učinila tento dar, aniž by mě
zbavila sladkosti, jíž jsem byla oděna, abych byla květem při jeho trůnu. A já jsem z toho pocítila líbezné
nadšení, neboť jsem měla radost dvojí - být matkou člověka a být Matkou Boha. Radost být tou, jejímž
prostřednictvím mír opět spojil Nebesa se zemí.
Ó, toužit po tomto míru pro lásku k Bohu a bližnímu a vědět, že prostřednictvím mne, ubohé služebnice
Mocného, přichází na svět! Říci: Ó, lidé, už neplačte. Ponesu v sobě tajemství, které vás učiní šťastnými.
Nemohu vám ho sdělit, neboť je ve mně zapečetěno... Ale už ho přináším mezi vás a každá uběhlá hodina
přibližuje okamžik, kdy ho uvidíte a poznáte jeho svaté Jméno.
Radost učinit radost Bohu: radost věřící duše z toho, že Bůh je šťastný.
Ó, odstranit Bohu ze srdce hořkost z Eviny neposlušnosti a její pýchy, její nevíry!
Počátek hříchu byl v neposlušnosti.
Já jsem prošla cestu obou hříšníků naopak. Poslechla jsem. Poslechla jsem za všech okolností. Bůh mě žádal,
abych byla pannou. Poslechla jsem. Když jsem si zamilovala panenství, které mě činilo čistou jako první z žen,
která ještě nepoznala Satana, Bůh mi nařídil, abych se stala manželkou. Poslechla jsem a pozvedla jsem sňa-
tek na takový stupeň čistoty, na kterém byl v myšlenkách Boha, když stvořil první dva rodiče. Zatímco jsem
byla srozuměna s osudem být v manželství bez dětí, i z toho plynoucím pohrdáním bližních pro svou svatou
neplodnost, Bůh mě požádal, abych byla Matkou. Poslechla jsem. Věřila jsem, že to bude možné a že tato
slova pocházejí od Boha, protože když jsem jim naslouchala, rozléval se ve mně pokoj. Nepomyslela jsem si:
»Zasloužila jsem si to«. Neříkala jsem si: »Teď mě bude svět obdivovat, protože jsem podobna Bohu, když
tvořím Boží tělo.« Ne. Umrtvila jsem se v pokoře. Radost vyrašila v mém srdci jako stonek s rozkvetlou růží.
Ale okamžitě se obalila ostrými trny a byla jsem sevřena, zahalena bolestí jako větev, kolem níž se obepíná
svlačec. Bolest z bolesti manželovy: to byla uprostřed radosti velká tíha. Bolest z bolesti mého Syna: to jsou
trny mé radosti: Eva chtěla rozkoš, triumf, svobodu. Já jsem přijala bolest, umrtvení, otroctví. Vzdala jsem se
svého klidného života, manželovy úcty, své vlastní svobody. Pro sebe jsem si neponechala nic.
Stala jsem se Služebnicí Páně tělem, jednáním, duchem a spolehla jsem se na Něho nejen ve věci panenského
početí, ale i při obhajobě své cti, při útěše manžela, při postupu, který by mu ukázal cestu k dovršení našeho
manželství, při hledání prostředků, jak nám oběma vrátit ztracenou důstojnost. Přijala jsem Boží vůli za sebe,
za svého manžela i za svého Syna. Řekla jsem »Ano« pro nás všechny tři, jista, že se Bůh nezpronevěří...
svému slibu a přispěchá mi na pomoc v mé bolesti Snoubenky, která ví, že ji budou považovat za vinnou, i v
mé bolesti matky, která ví, že bude rodit, aby svého Syna vydala bolesti.
»Ano,« řekla jsem. Ano. To stačilo. Toto »ano« anulovalo ono Evino »ne« k Božímu příkazu. Ano, Pane, jak si
přeješ. Poznám, co si přeješ. Budu žít, jak si přeješ. Budu se radovat, přeješ-li si to. Budu trpět, pro co si
budeš přát. Ano, vždycky ano, můj Pane, od okamžiku, kdy tvůj paprsek mě učinil Matkou, až do chvíle, kdy jsi
mě povolal k Sobě. Ano, vždycky ano. Všechny hlasy těla, všechny sklony mé citlivosti vždycky pod tíhou
tohoto neustálého ano, které je ve mně... Nuže, usměj se, ó, Bože. A bud šťasten. Hřích je přemožen. Je sňat,
zničen. Leží pod mou patou. Je omyt mými slzami, zničen mou poslušností. Z mého klína se zrodí nový Strom.
Ponese Ovoce a pozná všechno zlo, aby mohl sám trpět, a tak jím dát všechno dobro. Lidé k němu budou moci
přicházet a já budu šťastna, budou-li ho přijímat, aniž by třeba pomysleli na to, že se narodil ze mne. Aby byl
člověk spasen a Bůh milován, k tomu nechť je z jeho služebnice učiněno to, co se činí ze země, na níž roste
strom: schod k vzestupu.