4. NEVĚSTOU DUCHA SVATÉHO
Sladké a čisté mateřství, bez tíhy smyslů. Takové jsem prožila. Oč se ochudila Eva, když se vzdala
tohoto bohatství!
Svatá Panna Marii Valtortě
Zvěstování
Zde je, co vidím: Maria, velmi mladinká dívenka - vypadá nejvýš na patnáct let - je v malé pravidelné místnosti. V
opravdovém dívčím pokojíčku.
Podél jedné ze dvou delších zdí se nalézá lůžko: nízké lehátko bez pelestí, pokryté rohožemi nebo koberci. Řeklo
by se, že jsou rozprostřeny na nějakém stole nebo na rákosovém výpletu. Jsou vyrovnané a nevytvářejí záhyby, jak
tomu bývá u našich lůžek. Na druhé straně polička s olejovou lampou, pergamenové svitky, nějaké šití pečlivě
složené, snad nějaká výšivka. Vedle poličky u dveří otevřených na zahradu, ale překrytých závěsem, kterým
pohybuje lehký vánek, na nízké stoličce sedí Panna.
Přede bělostný len, jemný jako hedvábí. Její drobné ruce, jen o málo tmavší než len, otáčejí hbitě vřetenem. Drobná
tvář, mladá a tak krásná, tak krásná, je lehce skloněná a lehce se usmívá, jako by laskala či sledovala nějakou
něžnou myšlenku.
V domku i na zahradě hluboké ticho. Hluboký mír jak na Mariině tváři, tak v jejím okolí. Mír a řád. Všechno je
čisté a v pořádku; místo vzhledem a zařízením sice velmi skromné, málem cela, má v sobě něco přísného, ale
současně královského právě pro onu čistotu a péči, s jakou je rozložena látka na lůžku, srovnány svitky, lampa,
měděný džbánek vedle lampy se svazkem kvetoucích větviček...
Maria se dává tiše do zpěvu, pak poněkud pozvedne hlas. Není to „velký" hlas, ale přesto rozezní malou místnost a
dává pocítit, jak se v něm zachvívá její duše. Slovům nerozumím, jsou jistě v hebrejštině. Ale jak se stále opakuje
„Jahve", chápu, že se jedná o nějaký posvátný zpěv, snad žalm. Snad si Maria vzpomíná na zpěvy z Chrámu a musí
to být sladká rozpomínka, protože skládá ruce, držící nit a vřeteno, do klína, pozvedá hlavu a opře ji o stěnu za se-
bou; její tvář září ruměncem a její oči, ztracené v nevím jak sladké myšlence, se zalesknou zadržovanými slzami,
činícími je většími. A její oči se usmívají nad nějakou myšlenkou, kterou sledují, a přestávají vnímat okolí. Mariina
růžová tvář se vynořuje z bílého, jednoduchého oděvu, zarámována copy, které nosí kolem hlavy jako korunu.
Řeklo by se - krásná květina.
Zpěv se mění v modlitbu: „Pane, Nejvyšší Bože, neotálej už a sešli svého Služebníka, aby přinesl na zem pokoj.
Připrav vhodný čas a čistou a plodnou pannu k příchodu tvého Krista. Otče, Svatý Otče, dovol své služebnici, aby
26na tento úmysl obětovala svůj život. Dovol mi, abych zemřela až po spatření tvého Světla a Spravedlnosti na zemi a
po uskutečnění Vykoupení. Ó, Svatý Otče, sešli na zem, po čem toužebně vzdychali proroci. Sešli své služebnici
Vykupitele. Nechť v hodinu, kdy se ukončí můj den, se pro mne otevře tvůj příbytek, neboť jeho brány už budou
mezitím otevřeny tvým Kristem pro všechny, kteří v Tebe doufali. Přijď, přijď, Duchu Pánův. Přijď za svými
věrnými, kteří tě očekávají. Přijď, Princi pokoje..." Maria zůstává duchem nepřítomná...
Závěs se hýbe silněji, jako by někdo za ním učinil průvan nebo jím někdo zatřásl, aby ho rozhrnul. A tu světlo
bělostné barvy perel, smíchaných s čistým stříbrem rozzáří nažloutlé stěny, projasní barvy tkanin a ještě více
zduchovní Mariinu pozvednutou tvář. V tomto světle, aniž se závěs rozhrnul před tajemstvím, které se teď ode-
hrává - a závěs se už nehýbe, visí naprosto nepohnutě mezi veřejemi, jako by byl zdí, oddělující vnitřek od vnějšku
- v tomto světle pokleká Archanděl.
Musí na sebe vzít nutně lidský vzhled. Ale tento vzhled je nad vším lidským. Z jakého těla je utvářena tato
překrásná zářivá postava? Z jaké látky ji Bůh zhmotnil, aby ji učinil přístupnou smyslům Panny? Jen Bůh může
vlastnit tyto látky a posloužit si jimi tak dokonale. Je to tvář, je to tělo, jsou to oči, ústa, vlasy a ruce jako naše, ale
není to naše neprůhledná hmota. Je to světlo, které na sebe vzalo barvu těla, očí vlasů, rtů, světlo, které se hýbe a
usmívá a hledí a mluví.
„Zdrávas, Maria, milosti plná, zdrávas!" Hlas je něžným akordem, jako když perly dopadají na nějaký vzácný kov.
Maria se zachvěje a sklopí oči. A chvěje se ještě více, když spatří tohoto světelného tvora, jak klečí vzdálen asi
metr od ní s rukama zkříženýma na prsou a hledí na ni s nekonečnou úctou.
Maria povstane a přitiskne se ke zdi. Zbledne, pak zčervená. Její tvář vyjadřuje údiv, zděšení. Bezděky přitiskne na
prsa ruce, schované v dlouhých rukávech. Sklání se, jako by chtěla co nejvíce skrýt své tělo. Postoj líbezné
cudnosti.
„Ne, neměj strach. Pán je s Tebou! Jsi požehnaná mezi všemi ženami." Ale Maria se stále bojí. Odkud přišla tato
mimořádná bytost? Je to vyslanec Boží nebo Podvodníkův?
„Neměj strach, Maria!" opakuje Archanděl. „Jsem Gabriel, Anděl Boží. Poslal mě k tobě Pán. Neměj strach, vždyť
jsi u Boha nalezla milost. A nyní počneš ve svém klíně a porodíš Syna a dáš mu jméno JEŽÍŠ. Bude veliký.
Nazvou ho Synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá Davidův trůn a povládne věčně nad Jákobovým domem a jeho
Království nebude mít nikdy konce. Pochop, ó, svatá Panno, Pánem milovaná, jeho požehnaná Dcero, povolaná být
Matkou jeho Syna, jakého Syna porodíš."
„Jak se to může stát, když jsem muže vůbec nepoznala? Což Pán Bůh nepřijímá oběť své služebnice a nechce,
abych z lásky k němu zůstala pannou?"
„Ne, to nebude dílem muže, abys byla Matkou, ó, Maria. Ty, jsi věčnou Pannou, Boží Svatou. Duch Svatý na tebe
sestoupí a moc Nejvyššího tě pokryje svým stínem. Právě proto ten, který se z tebe zrodí, bude nazýván Svatý,
Svatý a Syn Boží. Pánu, našemu Bohu je možné všechno. Neplodná Alžběta počala ve svém stáří syna, který bude
prorokem tvého Syna, tím, který mu připraví cestu. Pán s ní sňal její zahanbení a až do konce věků vás národy
budou oslavovat jako blahoslavené pro Pánovu milost, která k vám přišla, a k tobě obzvláště, milost, která dospěje
k národům tvým prostřednictvím. Alžběta je v šestém měsíci a plod, který nese, jí způsobuje radost a bude se
radovat ještě více, až pozná tvou vlastní radost. Bohu není nic nemožné, Maria, milosti plná. Co mám říci svému
Pánu? Nenech se znepokojit žádnou myšlenkou. Pán bude bdít nad tvými záležitostmi, pokud se na něho spolehneš.
Svět, Nebesa, Věčný očekávají tvé slovo!"
Maria teď sama také zkříží ruce na prsou, skloní se v hlubokém úklonu a řekne: „Hle, služebnice Páně. Nechť se
mi stane podle jeho slova."
Anděl září radostí. Klaní se, protože jistě vidí, jak Duch Boží sestupuje na Pannu, celou skloněnou na znamení
souhlasu. Pak Anděl zmizí, aniž pohnul závěsem, který za svatým Tajemstvím zůstává zatažen.